Seznam ingrediencí

Candát obecný je sladkovodní ryba z čeledi okounovitých, hojně rozšířená v řekách a jezerech střední a východní Evropy. Patří mezi nejcennější sladkovodní ryby díky svému jemnému, bílému a pevnému masu s nízkým obsahem tuku a minimem kostí. V kuchyni je velmi oblíbený, hodí se ke smažení, pečení, grilování i dušení. Klasickými přípravami jsou filety na másle, candát na víně nebo v jemné smetanové omáčce. Díky neutrální chuti se skvěle kombinuje s bylinkami, citronem a lehkými přílohami, jako jsou vařené brambory nebo zelenina.

Cannelloni jsou italské těstovinové trubičky určené k plnění a zapékání. Patří mezi tradiční druhy plněných těstovin a jsou oblíbené zejména v italské a středomořské kuchyni. Plní se nejčastěji směsí ricotty a špenátu, mletým masem s rajčatovou omáčkou nebo různými zeleninovými náplněmi. Po naplnění se přelijí bešamelovou nebo rajčatovou omáčkou, posypou strouhaným sýrem a zapečou v troubě do zlatova. Výsledné jídlo je syté, aromatické a vhodné jak pro každodenní vaření, tak pro slavnostní příležitosti. Jsou snadno dostupné v sušené i čerstvé formě.

Cejn velký je sladkovodní ryba z čeledi kaprovitých, běžně se vyskytující v řekách, jezerech a rybnících střední a východní Evropy. Patří mezi méně ceněné ryby pro svou výraznou kostnatost, přesto má v kuchyni své místo. Maso je bílé, poměrně tučné a má typickou sladkovodní chuť. Nejčastěji se připravuje smažený nebo pečený, přičemž hustým roztečením řezů lze zmírnit kostnatost. V některých regionech se používá i na vývar nebo rybí polévku. Správnou přípravou a kořeněním lze z cejna získat chutné a výživné jídlo s jemnou rybí vůní.

Čekanka je zelenina z čeledi hvězdnicovitých, která se pěstuje jak pro své listy, tak pro kořen. V kuchyni se nejčastěji setkáme s hlávkovou čekankou, bílými, pevnými hlávkami s jemně hořkou chutí. Syrová se hodí do salátů, kde přináší příjemnou hořkost a křupavost. Tepelnou úpravou, například dušením nebo pečením s máslem a trochou cukru, se hořkost zmírňuje a čekanka získává jemně karamelizovanou chuť. Kořenová čekanka se dříve používala jako náhražka kávy, sušený a pražený kořen dodává nápoji zemitou, mírně hořkou příchuť.

Celer je kořenová zelenina s výraznou, aromatickou vůní a zemitě nasládlou chutí. V české kuchyni patří mezi klasické polévkové zeleniny, bez něj si nelze představit vývar ani svíčkovou omáčku. Bulva se strouháním stává základem oblíbeného celeru s majonézou, nakrájená na kostičky se hodí do polévek, ragú či pečených směsí. Tepelnou úpravou se chuť celerové bulvy zjemňuje a prohlubuje. Kromě bulvové existuje i řapíkatý celer, jehož stonky mají svěží, bylinnou chuť a jsou oblíbené zejména v západní kuchyni. Celer je nízkokalorická zelenina bohatá na draslík, vitamín K a antioxidanty.

Celerová nať jsou listy a stonky celeru, které se v kuchyni využívají jako aromatická bylinka. Mají intenzivní, svěží vůni a výraznější, lehce hořkou chuť oproti celerové bulvě. Přidává se do polévek, vývarů a omáček, kde dodává hloubku a bylinkový charakter. Hodí se také jako ozdoba hotových pokrmů nebo přísada do pesta, dipů a salátů. Nejčastěji se používá čerstvá, ale lze ji i sušit. V mnoha domácnostech bývá přehlížena a vyhazována, přitom jde o plnohodnotnou surovinu. Je bohatá na vitamín C, železo a chlorofyl, který příznivě působí na organismus.

Celerová semínka jsou drobné hnědé semínka pocházející z planého celeru. Přes svou malou velikost mají velmi intenzivní, koncentrovanou chuť připomínající celer, avšak výraznější a mírně hořkou. V kuchyni se používají jako koření, přidávají se do polévek, dušených pokrmů, marinád, dresinků na salát nebo do domácí hořčice. Jsou nezbytnou složkou amerického koření Old Bay a obvyklou přísadou v zelném salátu coleslaw. Semínka lze použít celá nebo rozemletá. Mimo gastronomii se využívají také v bylinkářství pro své potenciálně protizánětlivé a diuretické vlastnosti.

Celerová sůl je ochucená sůl vzniklá smícháním kuchyňské soli s mletými celerovými semínky nebo sušenou celerovou natí. Má charakteristickou bylinnou, aromatickou chuť s jemnou hořkostí a výrazným celerovým aroma. Využívá se jako všestranné koření, dochucuje polévky, omáčky, masité pokrmy, vejce nebo zeleninové saláty. Je nezbytnou přísadou v koktejlu Bloody Mary a součástí mnohých směsí koření. Lze ji použít všude tam, kde by se hodila jak sůl, tak celerová příchuť. Díky obsahu soli je třeba při použití dbát na celkové množství soli v receptu, aby pokrm nebyl přesolený.

Celozrnná hořčice je druh hořčice, v níž jsou hořčičná semínka zachována celá nebo jen hrubě pomletá, čímž získává charakteristickou zrnitou texturu. Chuťově je méně ostrá než dijonská hořčice, ale výrazně aromatická s jemně pikantní dochutí. V kuchyni se hodí jako příloha k uzeninám a sýrům, do marinád, dresinků, sendvičů a omáček. Skvěle se hodí k pečenému masu, klobásám nebo jako součást hořčičného dresinku. Přidává pokrmům výraznou texturu i chuť. Vyrábí se z hnědých nebo žlutých hořčičných semínek s přídavkem octa a koření.

Celozrnná mouka je mouka vyrobená mletím celého zrna obiloviny, přičemž jsou zachovány všechny jeho části, endosperm, klíček i otruby. Díky tomu obsahuje více vlákniny, vitamínů skupiny B, minerálních látek a antioxidantů než bílá mouka. Má typickou tmavší barvu a plnější, lehce oříškovou chuť. V kuchyni se používá k pečení chleba, buchty, muffinů, palačinek a dalšího pečiva. Výsledné produkty jsou hutné a sytější. Celozrnná mouka je oblíbená mezi příznivci zdravého stravování a je dostupná v pšeničné, žitné, špaldové i jiných variantách.

Celozrnná pšeničná mouka vzniká mletím celého pšeničného zrna včetně otrub a klíčku, díky čemuž si zachovává plný nutriční profil. Ve srovnání s bílou moukou obsahuje výrazně více vlákniny, hořčíku, zinku a vitamínů skupiny B. Má tmavší barvu a charakteristickou oříškovou chuť, která obohacuje chuťový profil pečiva. Používá se k pečení celozrnného chleba, housek, koláčů, sušenek i palačinek. Při pečení se doporučuje kombinovat ji s bílou moukou pro lehčí texturu. Je základní surovinou v celozrnné a zdravé výživě a lze ji sehnat v každém supermarketu.

Celozrnná žitná mouka se vyrábí mletím celého žitného zrna, takže obsahuje otruby, klíček i endosperm. Je bohatá na vlákninu, minerální látky jako železo a hořčík a má nižší glykemický index než pšeničná mouka. Má tmavší barvu, výraznou zemitou a mírně nakyslou chuť, která je typická pro tradiční žitný chléb. Používá se zejména k pečení žitného a celozrnného chleba, případně v kombinaci s pšeničnou moukou pro lepší kypření. Je oblíbená v severní a střední Evropě, kde tvoří základ tradiční chlebové kultury. Díky vysokému obsahu vlákniny přispívá ke správnému trávení.