Seznam ingrediencí

Vejce jsou jednou z nejuniverzálnějších surovin v kuchyni. Používají se ve slaných i sladkých pokrmech, od snídaňových vajíček po náročné cukrářské výrobky. Bílek je bohatý na bílkoviny a po vyšlehání dodává pokrmům vzdušnost, žloutek pak přispívá tučností a zlatavou barvou. Vejce slouží jako pojivo v masových směsích, základ omelet, quichů a těst, ale i ke smažení řízků nebo tvoření krémů. Nejčastěji se na trhu vyskytují slepičí vejce, ale k dostání jsou i křepelčí, kachní nebo husí. Čerstvost vejce snadno ověříte ponořením do vody, čerstvé klesne ke dnu.

Veka je tradiční český pšeničný chléb podlouhlého tvaru s měkkou střídkou a tenkou, mírně křupavou kůrkou. Patří k základnímu pečivu české kuchyně a svou konzistencí se řadí mezi bílé chleby. Nakrájená veka se používá jako základ pro chlebové knedlíky, francouzské toasty nebo topinky. Starší veka je ideální na strouhání pro výrobu domácí strouhanky. Čerstvá se podává k polévkám, masovým pokrmům nebo jako svačina s pomazánkou, šunkou a zeleninou. Veka bývá někdy zaměňována s bagetou, od které se liší měkčí kůrkou a plnější střídkou. V obchodech je dostupná jak celá, tak předkrájená.

Vepřová bránice je svalnatá přepážka oddělující hrudní a břišní dutinu prasete. Jde o méně tradiční, ale chuťově velmi zajímavý kus masa s výraznou, intenzivní chutí připomínající hovězí střední část bránice. Bránice je tučnější a šlachovitější, proto vyžaduje správnou přípravu, marinování a pomalé grilování nebo pečení. Po správné tepelné úpravě je šťavnatá a výrazná. Je oblíbena zejména v asijské a latinskoamerické kuchyni, ale získává si příznivce i u nás. Hodí se ke grilování na přímém ohni nebo jako náplň do tacos a burgerů.

Vepřová hlava je tradiční surovina využívaná především v řeznické a selské kuchyni. Obsahuje různé partie masa, tváře, jazyk, uši, líčka a mozek, přičemž každá část má jiné chuťové vlastnosti. Nejčastěji se používá k výrobě huspeniny (tlačenky), která vzniká vyvařením hlavy, rozebrání masa a zalitím výpekem do formy. Vepřové líčko patří k ceněným delikatesám, hodí se k pomalému dušení nebo pečení. Ucho nachází uplatnění v asijské kuchyni nebo při přípravě zabijačkových specialit. Příprava vepřové hlavy je časově náročná, ale výsledek přináší velmi výrazné a plné chutě.

Vepřová játra jsou druh vnitřností s výraznou, lehce hořkou chutí a jemnou, měkkou texturou. Patří mezi nejběžněji dostupné a nejlevnější druhy jater. V kuchyni se využívají mnoha způsoby, smaží se na cibulce s majoránkou, přidávají do paštik, nádivek, jitrnic nebo sekaných. Jsou nutričně velmi hodnotná: obsahují vysoké množství železa, vitamínů skupiny B (zejména B12) a vitamínu A. Důležité je nepřepéct je, jinak se stávají tuhými a ztrácejí jemnost. Čerstvá játra by měla mít tmavě červenohnědou barvu bez zápachu.

Vepřová klobása je tradiční masný výrobek připravovaný z hrubě mletého vepřového masa plněného do přírodního nebo umělého střívka. Ochucuje se česnekem, paprikou, kmínem, pepřem a dalším kořením podle regionálních tradic. Vyrábí se v syrové, vařené nebo uzené variantě. Na grilu nebo pánvi se přípraví rychle a vydatně, podává se s hořčicí, křenem, chlebem nebo pečivem. Hodí se také do guláše, zelí, fazolových pokrmů nebo jako přísada do polévek. Klobása je oblíbenou součástí grilování, trhů i tradičních svátků.

Vepřová krev je tradiční surovina využívaná především při domácích zabijačkách a v tradiční kuchyni. Má tmavě červenou barvu, charakteristickou sladko-železitou chuť a hustou konzistenci. Nejčastěji se používá k výrobě jelítek a jitrnic, kde tvoří základ masové nádivky. V některých kuchyních se přidává do polévky zvané prdelačka nebo do dalších vydatných pokrmů. Kromě kulinářského využití je vepřová krev bohatá na bílkoviny a snadno vstřebatelné železo. Čerstvá krev se musí zpracovat bezprostředně po porážce, případně ji lze zakoupit v mrazené nebo konzervované formě u specializovaných dodavatelů.

Vepřová krkovice je šťavnatý a tučnější kus masa z krční části prasete. Díky vyšší míře prorostlého tuku je ideální pro pomalé pečení, dušení nebo grilování, zůstává vláčná a křehká i při delší tepelné úpravě. V české kuchyni je oblíbenou surovinou na pečenou krkovici se zelím a knedlíkem, ale hodí se také ke grilování, na plátky smažené na pánvi nebo k přípravě gulášů a ragú. Lze ji marinovat v česneku, kmínu, paprice nebo hořčici. Prodává se jako vcelku, ve steacích nebo v kostičkách. Výborná je i uzená verze, která se hodí do polévek a zelí.

Vepřová kýta je velký svalnatý kus masa ze zadní části prasete. Patří k nejrozšířenějším a nejuniverzálnějším vepřovým dílům, hodí se na pečení, vaření, dušení i uzení. Maso je pevnější a libovější než třeba plec, s nízkým obsahem tuku, což ji řadí mezi zdravější varianty vepřového. Celá kýta se skvěle hodí k pomalému pečení, kdy se maso stane šťavnatým a křehkým. Plátky nebo kostky kýty se využívají do guláše, svíčkové omáčky, řízků nebo na smažení. Je také surovinou pro výrobu šunky, salámů a dalších masných výrobků.

Vepřová panenka je nejjemnější a nejkřehčí část vepřového masa, uložená podél páteře v bederní oblasti. Jde o dlouhý, válcovitý sval, který je téměř bez tuku a pojivových tkání, proto patří k nejlibovějším a zároveň nejdražším vepřovým dílům. Její jemná chuť a hebká textura ji předurčují k rychlé tepelné úpravě, nejlépe na pánvi, na grilu nebo v troubě. Důležité je nepřepéct ji, aby zůstala šťavnatá. Celá se podává jako slavnostní pečeně, nakrájená na medailonky se hodí k omáčkám nebo se zabaluje do slaniny.

Vepřová pečeně je klasický pokrm české i středoevropské kuchyně, připravovaný nejčastěji z kýty, plece nebo boku. Maso se peče v troubě nebo na pánvi, ideálně pomalu při nižší teplotě, aby bylo šťavnaté a křehké. Typicky se ochucuje česnekem, kmínem, solí a pepřem, případně se obaluje v bylinkové marinádě. Výpek z masa tvoří základ pro lahodnou omáčku nebo šťávu. Podává se tradičně s knedlíkem a zelím, ale hodí se i k bramborám nebo pečené zelenině. Studená pečeně je skvělá na obložené talíře nebo do sendvičů.

Vepřová plec je část vepřového masa pocházející z přední části těla prasete, konkrétně z oblasti ramene a lopatky. Jedná se o tučnější a šlachovitější kus masa, který se díky svému složení skvěle hodí pro pomalé vaření, dušení a pečení. Při dlouhé tepelné úpravě se kolagen obsažený ve svalovině přeměňuje na želatinu, díky čemuž je maso šťavnaté a křehké. Plec se hojně využívá na guláš, ragú, pečeni nebo k přípravě tažených mas. Je také oblíbenou surovinou pro výrobu uzenin a salámů. Chuťově je výraznější než libovější části, jako je kýta nebo panenka.